V nakladatelství Host vyšla poutavě napsaná kniha o dějinách frankfurtské školy pod názvem Grandhotel nad propastí. Stuart Jeffries v ní střídá románové líčení života jejích myslitelů se srozumitelným výkladem jejich myšlení. Jsou to první dějiny frankfurtské školy vydané v češtině. Doslov napsal Michael Hauser.
https://www.hostbrno.cz/grandhotel-nad-propasti/
Zde je ukázka z předmluvy:
Stuart Jeffries na konci knihy píše o románu Jonathana Franzena
Rozhřešení, v němž se Chip Lambert zbavuje své sbírky knih od
frankfurtských myslitelů, feministů, strukturalistů, poststrukturalistů a
psychoanalytiků. Je právě začátek devadesátých let a on se rozhodl
změnit svůj život. Akademickou dráhu kulturního kritika vymění za
povolání scénáristy. V románu se líčí, jak Lambert shledává, že na
pomyslných vahách Habermas, Adorno, Jameson váží nesrovnatelně méně než
půvaby a erotické dovednosti jeho nové přítelkyně. Knihy odprodá do
knihkupectví a utrženou částku použije na nákup „divokého norského
lososa, uloveného na udici“ v luxusní prodejně potravin, aby na
přítelkyni udělal dojem. Příběh se odehrává v ovzduší „konce dějin“, jak
to příznačně vyjádřil Francis Fukuyama. Co zůstalo z kritické teorie v
době „konce dějin“, kdy se společenská kritika a touha po jiném světě
jevila jako přežitek?
…
Jeffries zvolil tuto scénu znamenitě. Odráží se v ní dodnes otevřený
příběh kritické teorie. Jeffriesova kniha totiž scénou s výprodejem
kritické teorie nekončí. Pointou knihy je poznání, že naopak žijeme v
době, v níž se kritická teorie stává znovu aktuální. Od roku 2000 se
mění společenská situace, vyhlašuje se konec postmoderní kultury,
přichází „válka s terorismem“ a nové válečné konflikty, přibývá
hmatatelných projevů globální kapitalistické krize, zhoršuje se
klimatická krize, šíří se pandemie. Jak říká Jeffries, jedním z důsledků
globální kapitalistické krize je, že nastává mírný nárůst
popularizačních knih o kritické teorii – včetně komiksových příruček,
slovníků a možná i této knihy. Cituje výrok německých kritických
sociologů Klause Dörreho, Stephana Lessenicha a Hartmuta Rosy, že
„kamkoli se dnes podíváte, je už kritika kapitalismu docela v módě.“